View this PageEdit this PageAttachments to this PageHistory of this PageHomeRecent ChangesSearch the SwikiHelp Guide

Metody aplikace formálních modelů a simulace ve vývoji systémů

Poslední vývoj v oblasti softwarových architektur ukazuje významný trend posunout se od statických (mrtvých) modelů softwaru k proveditelným (živým) modelům, které umožňují efektivně analyzovat dynamickou stránku vyvíjeného systému. Jako příklady lze uvést dosavadní pokusy opírající se o simulátory stavových diagramů (Harel, Aegyed) spolu s tendencí zachovat proveditelný model v průběhu celého vývoje systému (Zeigler). Tady se prolínají tendence softwarových inženýrů s tradičním simulačním přístupem ke studiu dynamických systémů. Tyto techniky jsou označovány pojmy model-based design, model continuity a simulation-driven development. Obvykle zahnují také techniky simulace HIL (hardware-in-the-loop simulation) a SIL (software-in-the-loop simulation), které umožňují propojovat reálné a simulované komponenty za účelem testování a verifikace. Myšlenka propojení modelů a tvorby sofwaru vede k programovacím jazykům založeným na proveditelných modelech jako alternativě k běžným programovacím jazykům. Významnou skupinou, která kombinuje vývoj systémů s formální verifikací, simulací a technikami umělé inteligence (plánování, strojové učení) za účelem vývoje spolehlivých a adaptivních autonomních robotických systémů, je Robust Software Engineering group v NASA Ames Research Center.

Zdroje:

Link to this Page