propojování simulovaných a reálných subsystémů
Vyvíjení softwarových komponent v simulaci je velmi výhodné z hlediska možnosti důkladného testování. Po otestování v simulovaném prostředí lze postupně a opatrně nahrazovat části simulovaného okolí vyvíjeného systému vazbami na části reality, ve které má být vyvíjený systém nakonec provozován, a provádět stále ostřejší testy s více a více vazbami na reálné okolí. Nakonec se poslední zbytky simulovaného okolí odhodí úplně a vyvinutý a dokonale otestovaný systém pak běží naostro. Pro případnou údržbu a dodatečné modifikace se lze kdykoliv plynule vrátit k částečně nebo úplně simulovanému okolí. Co bylo řečeno o vyvíjeném systému jako celku, platí i pro jeho jednotlivé komponenty - ty mohou být také vyvíjeny a testovány v simulovaném prostředí, které nahradí dosud neexistující okolní komponenty, nebo zajistí důkladnější testování, než skutečné okolní komponenty.
Je-li vyvíjený systém vytvořen stejným způsobem jako model okolí, tedy programován modelem, jde o fenomén, známý jako "model continuity", tedy přetrvání modelu vyvíjeného systému po celou dobu existence systému. Proveditelný model se v tomto případě stává cílovou realizací.
vj
Link to this Page
